.. žlutá ponorka CZ

V současnosti je aktuální téma, jestli a jak omezovat šíření nelegálního obsahu. Myslím, že veškeré snahy o zamezení šíření nelegálního obsahu vyjdou naprázdno. Pokud autoři chtějí dostat za svoji práci zaslouženou odměnu, měli by si uvědomit dvě důležité věci:

• Stahování z internetu nikdy nezmizí.
• Pokud se rozhodně někdo za použití uměleckého díla platit, měl by získat více než ten, kdo si to stáhne zdarma.

Stahování z internetu nikdy nezmizí.  Žádný zákon nemá v moci toho dosáhnout, snad jen ten, který by internet úplně zakázal. Technologie a poptávka je silnější než jakékoliv zákony. Prohibice také neznamená zrušení konzumace alkoholu – ve skutečnosti jde o velké zisky pro pašeráky alkoholu a nulové příjmy z daní pro stát. Podobně je to teď se zakázaným sdílením obsahu, velké zisky mají servery umožňující stahování a autoři přicházejí zkrátka.

Pokud se rozhodně někdo za použití uměleckého díla platit, měl by získat více než ten, kdo si ho stáhne zdarma. Tento fakt by si měli tvůrci děl a jejich vydavatelé uvědomit. Protože až tuto jednoduchou věc pochopí, umělci získají více příjmů než teď. Dnes pokud někdo má chuť se podívat doma na film, nemá moc možností. Buď vůbec nelze za film legálně zaplatit, prostě už není v nabídce. Pokud v nabídce je a divák si za něj zaplatí, je znevýhodňován – film nelze spustit z důvodu ochrany, film lze pouze streamovat bez možností si ho stáhnout a pustit si ho pozdějí. Nebo divák musí objednat DVD, čekat tři týdny na doručení, platit za poštovné, převést si DVD do notebooku, který nemá DVD mechaniku. Prostě spousta starostí a promarněného času. Oproti tomu, kdo si stáhne film nelegálne, je ve velké výhodě – film je stažený za chvilku, nejsou na něm ochrany znepříjemňující divákovi život. A lze stáhnout skoro cokoliv, ať nejnovější film, tak filmou lahůdku z roku 1950.

Toto si uvědomily servery, které umožnují sdílet uživatelům data (např megaupload). Nabídnou zdarma pomalé nekomfortní stažení. Pro zákazníky, kteří si zaplatí, je k dispozici rychlé stahování. A tyto servery mají obrovské příjmy. A to dokazuje, že lidé nemají problém za stahování platit, pokud dostanou kvalitní službu a ceny nejsou přepálené. Problém je, že veškeré peníze končí u majitelů těchto serverů a vlastníci autorkých práv přijdou zkrátka.

Řešení problematiky autorských práv je jednoduché. Nabídnout uživatelům stahování zdarma i za poplatek. A platícím zákazníkům nabídnout něco navíc. Platící zákazník si sám zvolí, kolik chce zaplatit, čím více, tím větší přidanou hodnotu dostane. Zákazník kupující hudbu může dostat slevu na koncert, přístup do VIP sekce na koncertě, originální tričko s nápisem kapely, atd. Některým zákazníkům i stačí, že podpořili svoji oblíbenou kapelu.

Správným směrem se vydal server YouTube. Autor hudebního klipu může nahrát své dílo. Za každé zobrazení videa dostane autor podíl z reklamy, která se zobrazuje. Pokud klip je úspěšný, příjmy jsou velké. A všichni jsou spokojení.

Facebook nabídne akcie za 5 miliard dolarů – oblíbená mediální zpráva z akciového trhu. Podle mého názoru kupovat akcie Facebooku je velký hazard. A to ze dvou důvodů:

První trochu paradoxní důvod je, že Facebook je známý fenomén. Už to, že se o chystaném IPO referují média ukazuje značnou pozornost o tento titul. Vypadá to pěkně, všichni Facebook znají a lidé rádi zainvestují do něčeho, s čím denně přicházejí do styku, nebo alespoň do něčeho, o čem stále slyší z médií. A tam kde je velká hromadná nadšená poptávka, hrozí bublina. Sice cena za akcii může vylétnout vysoko, ale investor se dostává do velkého rizika, že provede investici jako na potvoru zrovna na vrcholu, těsně před strmým pádem dolů. Tam kde je velký zájem lidí hrozí náladovost a je to spíše o psychice davu než o fundamentálních hodnotách.

Druhý důvod je ten, že Facebook ztrácí dech. Je jen otázka času, kdy si většina lidí uvědomí, jak Facebook může negativně ovlivnit jejich životy. Dám jeden příklad: Je sice pěkné, že lidé jsou schopni se organizovat přes Facebook a bojovat za společnou věc, třeba v některých méně demokratických státech můžou efektivně ovlivňovat politiku. Nikdo si moc ale neuvědomuje, že i Facebook můžou využívat státní tajné služby k zjišťování „problémových“ lidí. Facebook poskytne jména, fotografie, záliby, zvyky, přátele, prostě cokoliv. O takovém luxusním zdroji informací si dříve státní složky mohli jen nechat zdát. Orwell by se dnes jistě dost divil. Pokud někdo v tuto chvíli namítá, že má neveřejný profil, který je přístupný jen přátelům, tak ukazuje svoji neopatrnost. Není problém vytvořit účty „vyzvědačů“, kteří si prostě o přátelství požádají. A tito „vyzvědači“ nemusí být lidé, ale naprogramované hromadné skripty. Stačí jen dobře sociálně zacílit, aby „oběť“ přátelství potvrdila – což u většiny lidí není problém. To jsem trochu odbočil od tématu, spíše jsem chtěl ukázat, že časem se Facebook pravděpodobně nějakým způsobem zdiskredituje a odliv uživatelů může být rychlejší, než dosavadní úspěšný nábor. A uživatelé a jejich ochota na sebe napráskat cokoliv je pro hodnotu Facebooku zásadní.

Prostě – investovat do Facebooku je nebezpečné – je to vysoké riziko a malý výnos. Doba, kdy bylo zajimavé investovat do Facebooku je už dávno za námi.

Akciový trh v současné době zažívá paniku. Investoři se bojí vývoje v evropské unii a akcie klesají šíleným tempem. Myslím, že už na trzích jde jen o paniku, než o racionální rozhodnutí. V situaci, kdy Řecko nemá na zaplacení svého dluhu, jsou v problému především věřitelé. Ti, kteří Řecku půjčili. Většina velkých firem kotovaných na burze to ale nejsou – firmy jsou převážně dlužníci. Proto je trochu nelogické, že klesají ceny akcií tak hodně – vypadá to na takovou antibublinu. Kdo má v současnosti opravdový problém jsou věřitelé – všichni, co mají nakoupeny státní dluhopisy. To jsou různé banky, penzijní fondy a podobně. Pokud půjdeme ještě dále, tak ohrožené jsou peníze obyčejných lidí, kteří zde mají uložené peníze. A to můžete být klidně i vy, se svými úsporami v penzijním připojištěním.

Proto se EU snaží pomoci Řecku. Ne kvůli tomu, že by Řecko měli rádi, ale aby ochránili své půjčky Řecku. Což se tak jako tak nepovede. Jenže není možné nechat krachnout banky vlastnící Řecké dluhopisy – lidé tam mají své peníze. V této situaci existuje jediný recept – měnová expanze – tisknout nová a nová eura a těmito papírky zamáznout dluh Řecka. Tím se dluh rozloží na všechny, kteří mají úspory.

Jinými slovy – držet dnes hotovost v eurech je nebezpečné. Více logické je držet akcie, které mají nějakou fundamentální hodnotu – firmy maji nějaký majetek, zisk atd.

Kdo má teď odvahu zainvestovat do akcií vydělá hodně peněz. Kdo si nechá hotovost má jistotu postupného znehodnocování úspor.

Jaká bývá riziková investice? Je to ta, do které jdou masivně lidé, kteří se investicemi normálně nezabývají. Důvod je zřejmý – cena jde nahoru, lidé nesprávně projektují minulý růst na budoucí a zběsile nakupují a tím dále zvyšují cenu. To přiláká další lidi. Celé se to opakuje do té doby, než bublina praskne. Pád ceny pak bývá velmi rychlý – obezřetní investoři se včas investice zbavují, cena klesá, vyvolá další dramaticky prodej a pokles. Čím je investice likvidnější, tím rychlejší je pohyb. Podobně, jako v roce 2007 byla investice do nemovitostí chybou, dnes je chyba investovat do zlata. Sice další růst je pravděpodobný, ale ten bude rychle znehodnocen, až bublina praskne. Obyčejný člověk na tom prodělá – nestihne zlato včas prodat.

Lidé se v Řecku bouří, protože plánované reformy jsou příliš drsné – prý je možné těmito reformami ušetřit 28 miliard eur během pěti let. Tedy za rok ušetří 5,6 miliardy eur . Kolik ještě takových „těžkých“ škrtů by Řecko muselo snést, aby vymazalo svůj dluh 325 miliard eur ? Tak trochu mám strach to číslo spočítat.

Obyčejní řekové by se místo stávkování měli pokusit zachránit své úspory, dokud to ještě jde. Brzo o svůj majetek pravděpodobně přijdou.

EU už nezachraňuje Řecko, EU zachraňuje sebe – pokud se bude někomu pomáhat, tak jen zahraničním bankám, aby se problém nezačal šířit na jiné země EU.